Můj letitý souboj s Xanaxem
Dnes jsem se rozhodl, že je čas se podělit o mé zkušenosti a zážitky. Na Mastodonu a dalších platformách, jsem zveřejnil krátký příspěvek o mé letité závislosti na Xanaxu.
Mastodon: https://mastodon.arch-linux.cz/@tplihal/110909653898721524
Ko-fi: https://ko-fi.com/post/Xanax-a-stavy-uzkosti-P5P6OCP6D
Pak jsem se rozhodl to trochu více rozepsat.
V roce 2002 jsem měl vážnou dopravní nehodu, při které zemřel můj dobrý kamarád a já jsem byl při této nehodě vážně zraněn. Stalo se to v Německu, jezdili jsme si tam tenkrát vydělávat sběrem ovoce. Jednoho dne jsme při cestě domů, v plné rychlosti, narazili s naším autem do traktoru a přerazili jsme mu nápravu. Auto bylo úplně zničené, museli ho rozřezat, aby nás dostali ven. Kamarád, který řídil, byl na místě mrtev. Traktorista byl naštěstí schopen přivolat nám pomoc. Stalo se to totiž na místě, kde nebyl tak velký provoz. Mohlo to klidně dopadnout tak, že by přivolání pomoci trvalo déle a já mohl vykrvácet, už tak pro mě musel letět vrtulník a dopravit mě do Drážďanské univerzitní kliniky - Universitätsklinikum Carl Gustav Carus Dresden. Měl jsem otevřenou zlomeninu pravé ruky v zápěstí. Vřetenní kost 6x a loketní 7x. Museli mi kosti sešroubovat. Zlomenou čelist na dvou místech, kterou mi také museli sešroubovat a poškozené všechny zuby, dále jsem utrpěl těžký otřes mozku a pohmoždění plic. Několik dnů mě drželi v umělém spánku. Po probuzení jsem ještě dobrý jeden den slušně halucinoval, byl jsem totálně zmatený a snažil jsem se dát si myšlenky v hlavě dohromady a pochopit, co se kolem mě vůbec děje. Trauma bylo opravdu velké, do dnes mám na celý den výpadek a nemohu si tudíž vzpomenout ani na to, jak se nehoda udála, mozek mi tyto vzpomínky úplně zablokoval. Jsem si dobře vědom, jaké jsem tenkrát měl "stěstí v neštěstí", že jsem skončil na této klinice, kde se o mě velmi dobře postarali a jsem jim za to velice vděčný. Dali mi ruku skvěle dohromady a jsem rád, že trvalé následky nejsou tak hrozné, jaké mohli být a ruku mohu s nevelkou zátěží celkem v pohodě používat. V nemocnici jsem nebyl dlouho, předali mě do rukou našich doktorů v České republice. Chodil jsem na převazy sádry a byl v domácí péči.
Jednoho dne, zrovna když jsem byl na rodinném baráku s přáteli, mě chytl poprvé hrozný stav. Nemohl jsem dýchat a bylo mi hrozně špatně, celý jsem se třásl a neměl vůbec sílu se pohybovat, z ničeho nic. Nic zlého se mi nedělo, žádný "spouštěč", o kterým bych veděl. Tento stav se mi začal opakovat každý den, trval klidně i více jak hodinu. Po nějaké době jsem to již nemohl vydržet a když mě tento stav zase chytil, zašel jsem si k obvodní doktorce. Ta mě po krátkém vyšetření dala jakousi injekci na uklidnění a pak mi dala platíčko léků a řekla mi, že si mám brát jednu tabletu na noc. Tenkrát mi bylo 23 let, neměl jsem ještě tolik zkušeností se zdravotnictvím a doktorce jsem plně důvěřoval. Nezjistil jsem si, co mi to vlastně dává. Hlavně mi to bylo jedno, protože mi to pomohlo tyto stavy tlumit, byl jsem z nich totiž už hodně vyčerpaný a nemohl jsem ani pořádně fungovat v běžném životě. Nějakou dobu mi bylo fajn, léky jsem bral a neměl jsem problém, když jsem zapomněl, bylo mi hned zle. Po nějaké době mi ale samozřejmě dávka přestala stačit a já začal postupně navyšovat a navyšovat až na 6 - 8 gramů denně, z původní dávky 2mg, které už tak byla velká, při mých proporcích. Vlastně nechápu, proč mi doktorka předepsala hned tak vysokou dávku 2mg, když byli i mnohem nižší dávky, třeba 0,25mg. Měla asi, bohužel pro mě, tenkrát zrovna při ruce platíčko s tou nejsilnější možnou dávkou. Vidím to jako obrovské pochybení a chtěl jsem se po letech i soudit, ale nakonec jsem to vzdal a paní doktorka po nějaké době zemřela a mě došlo, že mi hledání viníků stejně nepomůže a bude lepší, když se raději budu zabývat tím, jak se z toho dostat ven. No, nakonec mi to trvalo bezmála dvacet let, než se mi to konečně podařilo. Těžko říct, jak moc mě to po tolika letech ovlivnilo. Fakt je, že dnes mám nemalé psychické problémy, i když stavy úzkosti pominuly. Jestli je to důsledek toho, že jsem tolik let bral Xanax, na to do dnes neznám odpověd a ani nevím, jestli jí kdy budu znát. Dnes docházím k panu doktorovi na psychiatrii. Tento psychiatr, který je prý jeden z nejlepších v našem městě, mi se vším trochu pomohl, ale nikdy mi vlastně moc neporadil, jak na psychické problémy, kterými trpím dnes. Za ta léta jsem toho zkusil hodně, byl u nespočet psychologů, psychiatrů, kineziologů a dalších různých "odborníků", nakonec jsem si ale pomohl nejvíce sám, což je asi v pořádku a jinak to možná nejde. Jen bych byl tenkrát a vlastně i dnes rád, kdyby tu byl někdo, kdo by mi lépe pomohl a nasměroval mě, možná jsem ale měl jen smůlu.
Máš podobné zkušenosti? Chceš si třeba se mnou jen pokecat, nebo sdílet své zážitky, třeba i pomoci? Klidně mě můžeš kontaktovat.
Jo a promiň, že jsi musel trpět při čtení :) bohužel nejsem spisovatel, novinář a ani nic podobného, tak se omlouvám. :D
Jestli se Ti to ale líbilo a z nějakého důvodu se rád mučíš čtením, přijď se občas mrknout, třeba si pro Tebe ještě něco připravím ;) Zatím mi třeba můžeš koupit kafe! :D https://ko-fi.com/tplihal.
V každém případě díky, že jsi to dočetl až sem!
Mastodon: https://mastodon.arch-linux.cz/@tplihal/110909653898721524
Ko-fi: https://ko-fi.com/post/Xanax-a-stavy-uzkosti-P5P6OCP6D
Pak jsem se rozhodl to trochu více rozepsat.
V roce 2002 jsem měl vážnou dopravní nehodu, při které zemřel můj dobrý kamarád a já jsem byl při této nehodě vážně zraněn. Stalo se to v Německu, jezdili jsme si tam tenkrát vydělávat sběrem ovoce. Jednoho dne jsme při cestě domů, v plné rychlosti, narazili s naším autem do traktoru a přerazili jsme mu nápravu. Auto bylo úplně zničené, museli ho rozřezat, aby nás dostali ven. Kamarád, který řídil, byl na místě mrtev. Traktorista byl naštěstí schopen přivolat nám pomoc. Stalo se to totiž na místě, kde nebyl tak velký provoz. Mohlo to klidně dopadnout tak, že by přivolání pomoci trvalo déle a já mohl vykrvácet, už tak pro mě musel letět vrtulník a dopravit mě do Drážďanské univerzitní kliniky - Universitätsklinikum Carl Gustav Carus Dresden. Měl jsem otevřenou zlomeninu pravé ruky v zápěstí. Vřetenní kost 6x a loketní 7x. Museli mi kosti sešroubovat. Zlomenou čelist na dvou místech, kterou mi také museli sešroubovat a poškozené všechny zuby, dále jsem utrpěl těžký otřes mozku a pohmoždění plic. Několik dnů mě drželi v umělém spánku. Po probuzení jsem ještě dobrý jeden den slušně halucinoval, byl jsem totálně zmatený a snažil jsem se dát si myšlenky v hlavě dohromady a pochopit, co se kolem mě vůbec děje. Trauma bylo opravdu velké, do dnes mám na celý den výpadek a nemohu si tudíž vzpomenout ani na to, jak se nehoda udála, mozek mi tyto vzpomínky úplně zablokoval. Jsem si dobře vědom, jaké jsem tenkrát měl "stěstí v neštěstí", že jsem skončil na této klinice, kde se o mě velmi dobře postarali a jsem jim za to velice vděčný. Dali mi ruku skvěle dohromady a jsem rád, že trvalé následky nejsou tak hrozné, jaké mohli být a ruku mohu s nevelkou zátěží celkem v pohodě používat. V nemocnici jsem nebyl dlouho, předali mě do rukou našich doktorů v České republice. Chodil jsem na převazy sádry a byl v domácí péči.
Jednoho dne, zrovna když jsem byl na rodinném baráku s přáteli, mě chytl poprvé hrozný stav. Nemohl jsem dýchat a bylo mi hrozně špatně, celý jsem se třásl a neměl vůbec sílu se pohybovat, z ničeho nic. Nic zlého se mi nedělo, žádný "spouštěč", o kterým bych veděl. Tento stav se mi začal opakovat každý den, trval klidně i více jak hodinu. Po nějaké době jsem to již nemohl vydržet a když mě tento stav zase chytil, zašel jsem si k obvodní doktorce. Ta mě po krátkém vyšetření dala jakousi injekci na uklidnění a pak mi dala platíčko léků a řekla mi, že si mám brát jednu tabletu na noc. Tenkrát mi bylo 23 let, neměl jsem ještě tolik zkušeností se zdravotnictvím a doktorce jsem plně důvěřoval. Nezjistil jsem si, co mi to vlastně dává. Hlavně mi to bylo jedno, protože mi to pomohlo tyto stavy tlumit, byl jsem z nich totiž už hodně vyčerpaný a nemohl jsem ani pořádně fungovat v běžném životě. Nějakou dobu mi bylo fajn, léky jsem bral a neměl jsem problém, když jsem zapomněl, bylo mi hned zle. Po nějaké době mi ale samozřejmě dávka přestala stačit a já začal postupně navyšovat a navyšovat až na 6 - 8 gramů denně, z původní dávky 2mg, které už tak byla velká, při mých proporcích. Vlastně nechápu, proč mi doktorka předepsala hned tak vysokou dávku 2mg, když byli i mnohem nižší dávky, třeba 0,25mg. Měla asi, bohužel pro mě, tenkrát zrovna při ruce platíčko s tou nejsilnější možnou dávkou. Vidím to jako obrovské pochybení a chtěl jsem se po letech i soudit, ale nakonec jsem to vzdal a paní doktorka po nějaké době zemřela a mě došlo, že mi hledání viníků stejně nepomůže a bude lepší, když se raději budu zabývat tím, jak se z toho dostat ven. No, nakonec mi to trvalo bezmála dvacet let, než se mi to konečně podařilo. Těžko říct, jak moc mě to po tolika letech ovlivnilo. Fakt je, že dnes mám nemalé psychické problémy, i když stavy úzkosti pominuly. Jestli je to důsledek toho, že jsem tolik let bral Xanax, na to do dnes neznám odpověd a ani nevím, jestli jí kdy budu znát. Dnes docházím k panu doktorovi na psychiatrii. Tento psychiatr, který je prý jeden z nejlepších v našem městě, mi se vším trochu pomohl, ale nikdy mi vlastně moc neporadil, jak na psychické problémy, kterými trpím dnes. Za ta léta jsem toho zkusil hodně, byl u nespočet psychologů, psychiatrů, kineziologů a dalších různých "odborníků", nakonec jsem si ale pomohl nejvíce sám, což je asi v pořádku a jinak to možná nejde. Jen bych byl tenkrát a vlastně i dnes rád, kdyby tu byl někdo, kdo by mi lépe pomohl a nasměroval mě, možná jsem ale měl jen smůlu.
Máš podobné zkušenosti? Chceš si třeba se mnou jen pokecat, nebo sdílet své zážitky, třeba i pomoci? Klidně mě můžeš kontaktovat.
Jo a promiň, že jsi musel trpět při čtení :) bohužel nejsem spisovatel, novinář a ani nic podobného, tak se omlouvám. :D
Jestli se Ti to ale líbilo a z nějakého důvodu se rád mučíš čtením, přijď se občas mrknout, třeba si pro Tebe ještě něco připravím ;) Zatím mi třeba můžeš koupit kafe! :D https://ko-fi.com/tplihal.
V každém případě díky, že jsi to dočetl až sem!